Aktuality

Co odhalují čísla o migraci?

Protože se může na základě záplavy zpráv spojených s tzv. uprchlickou krizí zdát, že žijeme v době bezprecedentní migrace a Evropu ohrožuje exodus na její území, stojí za to se zastavit nad daty a statistikami. Bližší pohled na čísla o globální, evropské i české migraci vyvrací mnohé mýty a přináší překvapivá zjištění.

Přestože se část veřejnosti mylně pod vlivem zkreslených informací z médií domnívá, že celý svět je v pohybu, například podle nové publikace IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) Global Migration Trends (viz www.iom.int) zůstává 97 % obyvatel planety ve stejné zemi, kde se narodili. Počet mezinárodních migrantů ve světě sice podle OSN vzrostl za poslední čtvrtstoletí o více než třetinu (tedy asi na 240 milionů), nicméně vzhledem k  růstu počtu obyvatel planety se jejich podíl pohybuje již od poloviny 20. století kolem tří procent. Do této množiny migrantů je zahrnuta jak migrace za prací a studiem, tak i migrace humanitární.

Mezi lety 2010 až 2015 počet migrantů oproti předchozím pěti letům dokonce mírně poklesl. Jak uvádí například analýza Wittgensteinova demografického centra při Vídeňské univerzitě, v letech 2010–2015 změnilo svou zemi 36,5 milionů lidí, což je o osm milionů méně než v letech 2005–2010. Rekordních počtů dosahovala migrace v první polovině 90. let po pádu tzv. železné opony a v souvislosti s občanskými válkami v Afghánistánu, Rwandě a na Balkáně. Rakouští vědci také poukazují na fakt, že statistika OSN pouze přičítá dlouhodobě nové počty migrantů bez ohledu na to, že již v nové zemi žijí mnoho let, zatímco větší vypovídající hodnotu má sledování trendů pohybů například právě v pětiletých cyklech. Nová metodologie ukazuje, že poměr migrantů ke světové populaci je od poloviny minulého století v podstatě stabilní, osciluje o maximálně 0,7 % za pět let. Pokud se dále podíváme na čísla za posledních pět let, ročně v průměru migrovalo přes sedm milionů lidí, což odpovídá necelé tisícině procenta obyvatel Země. Znamenají tyto údaje skutečně dějinný exodus, o kterém slýcháme téměř denně v médiích?

Článek je vybraný z bulletinu Slovo 02/2016. Celé číslo najdete ke stažení zde.

 

HLAVNÍ CÍL EVROPA?

Kritici mohou namítat, že je třeba se podívat na výše uvedená globální data pohledem Evropanů, kteří mají z podstatné části pocit, že je jejich kontinent primárním cílem cizinců. Přestože se opět na základě mediální reality může zdát, že celý rozvojový svět směřuje do západní Evropy, není tomu tak. Migrace do států EU a mezi nimi v rámci volného pohybu činila v letech 2010–2015 necelých deset milionů lidí, zatímco v prvních pěti letech nového milénia to bylo 11 milionů.

Evropa je samozřejmě atraktivním cílem, je ale třeba si uvědomit, že z ní také mnozí lidé odchází. Například v roce 2013 přišlo do EU 3,4 milionu lidí, ale zároveň se 2,8 milionů obyvatel vystěhovalo a čistý přírůstek byl pouze 600 000 lidí. Evropa je mimochodem druhým největším zdrojem migrace – s počtem 62 milionů. To je čtvrtina světových emigrantů. Nejvíce lidí odchází z Asie (104 milionů) a až za Evropou následuje například Afrika.

Dlouhodobě, a nyní opět s vyšší intenzitou, se objevují výroky o tom, že se do Evropy chystá téměř celá Afrika. Za rok 2015 ovšem přišlo z  tohoto kontinentu s 1,3 miliardy obyvatel v  rámci tzv. uprchlické vlny necelých 150 000 lidí – tedy počet v řádu promile. Pouze do jižní Afriky s 56 miliony obyvatel přišlo více migrantů včetně žadatelů o azyl než do půlmiliardové Evropy. Platí, že lidé v Africe, stejně jako na jiných kontinentech, migrují ve výrazné většině do vedlejších zemí nebo regionů. Migrace mezi rozvojovými státy byla také vyšší než migrace z rozvojových zemí do vyspělých.

Nejvíce migrantů – celá pětina světových migrantů – žije v  USA. Téměř padesát milionů přistěhovalců se rovná 15 % americké populace. Až daleko za Spojenými státy jsou Německo, Saudská Arábie a Rusko, které mají přes deset milionů cizinců. Rusko přitom patří mezi země, ze kterých nejvíce lidí odchází. Do zahraničí odešlo 10 milionů Rusů, což je podobné číslo jako Mexičanů a Číňanů. Největší zahraniční diasporu má s 15 miliony emigrantů Indie. V poměru k počtu obyvatel má nejvyšší emigraci Bosna (43 % obyvatel v zahraničí), ale 20% diasporu v zahraničí mají i Portugalsko a Irsko. Vzhledem k obavám z muslimské migrace do Evropy je třeba uvést, že primát drží Rusko (16 milionů). Například do Francie (4,7 milionů muslimů na 65 milionů obyvatel) nepřichází nejvíce lidí z islámských zemí, ale občanů jiných zemí EU a Číňanů.

Evropské státy nejsou ani v čele statistik vykazující nejvyšší podíl cizinců na obyvatelstvu. Ty vedou s téměř 90 % Spojené Arabské Emiráty. V EU mají nejvyšší podíl Lucembursko (téměř 40 %) nebo Švýcarsko (téměř 20 %).

 

DO ČESKA ZA PRACÍ

V ČR představuje aktuálních 470 000 cizinců zhruba 4,5 % obyvatel. Mezi nimi je přitom sto tisíc Slováků (již téměř dohnali Ukrajince – dlouhodobě největší skupinu), desítky tisíc Němců a Poláků, zvyšuje se počet Rumunů a Bulharů. Naopak počet přistěhovalců ze zemí mimo EU postupně klesá. Za rok 2015 vzrostl zahraničním stěhováním  podle statistického úřadu počet obyvatel ČR o 16 tisíc. Přistěhovalo se zhruba 35 tisíc osob, což byl roční pokles o 6,7 tisíce. Mezi imigranty bylo opět nejvíce Slováků a Ukrajinců. Do zahraničí se naopak vystěhovalo skoro 19 tisíc osob, meziročně tedy o tisíce méně. Nejvíce odcházeli Češi, Ukrajinci a Rusové. ČR má za poslední čtvrtstoletí kladné migrační saldo. S výjimkami v letech 2001 a 2013 počet přistěhovalých převýšil vystěhovalé.

Od roku 2013 převýšil počet cizinců s trvalým pobytem počet cizinců s pobytem jen dlouhodobým a podíl první skupiny se stále zvyšuje. Dalším trendem je, že po uzákonění možnosti dvojího občanství od roku 2014 se meziročně počet udělených občanství zdvojnásobil. V roce 2014 jej získalo 5 114 cizinců, což je nejvíce od začátku tisíciletí. Ve srovnání s Evropou však stále dlouhodobě patříme k zemím, které vykazují nejnižší počty udělených státních občanství (24. místo z celkového množství 28 států EU). Populačně srovnatelné Portugalsko udílí šestkrát více občanství, Německo více než padesátkrát více. Celkem získalo občanství některého státu EU jen za rok 2013 celkem 870 tisíc lidí. Jednalo se nejvíce o migranty původem z Maroka (8 %), kteří získali především španělské občanství, dále z Indie, Turecka a Kolumbie (všechny tři skupiny zhruba po 5 %).

Statistiky ukazují, že do Česka přichází cizinci dlouhodobě převážně za prací nebo podnikáním (ekonomicky aktivní jsou jich více než dvě třetiny) a jsme jedna z mála zemí EU, kde vykazují cizinci nižší míru nezaměstnanosti než domácí.

 

HUMANITÁRNÍ MIGRACE

V ČR také v loňském roce přibylo žadatelů o mezinárodní ochranu. Celkem jich bylo 1 525, což je nicméně dvanáctkrát méně než před patnácti lety. K zemím, z nichž žadatelé nejčastěji přicházeli, patří Ukrajina, Sýrie a Kuba. Azylanti, kteří získali ochranu v minulých letech, pocházeli nejvíce z Ruska, Afghánistánu a Běloruska. Celkem tvoří jen asi 0,02 % obyvatel. Poměr jednoho žadatele o azyl na zhruba 7 000 Čechů v roce 2015 (skoro polovinu z 1500 žadatelů tvořili Ukrajinci) současně potvrzuje, že ačkoli u nás podle výzkumů veřejného mínění panuje téměř největší strach z uprchlíků v celé EU, tzv. uprchlická krize nás míjí obloukem. Pro srovnání: jedna žádost připadla na zhruba 55 Maďarů (kde však žadatelé většinou nezůstávají), 60 Švédů nebo 170 Němců. V celé EU připadá jeden uprchlík na přibližně 500 Evropanů. Jeden milion žadatelů o azyl, který přišel v loňském roce, může znít bez kontextu pro někoho jako ohromující číslo. Přitom ale odpovídá dvěma desetinám procenta obyvatel více než půlmiliardové EU. A mimo Evropu jsou státy, které dlouhodobě samy hostí miliony uprchlíků, a to je nejen Turecko (2,5 mil.), ale i Pákistán (1,8 mil.), Etiopie nebo Jordánsko. V Libanonu představují uprchlíci 20 % populace. 

Co se týče nových žádostí o azyl, podle UNHCR v roce 2015 získalo prvenství Německo. Pro někoho může být překvapivé, že na druhém místě bylo Rusko (ještě v roce 2014 mu patřilo prvenství) se stem tisíc především ukrajinských uprchlíků. Třetí byly USA s téměř 80 tisíci žádostí. 

I přes naléhavou potřebu efektivního řešení situace uprchlíků, jejichž počty jsou nejvyšší od druhé světové války, nepřesahuje tzv. humanitární migrace 25 % z celkového počtu globálního stěhování. Dvě třetiny stále tvoří migrace pracovní. A data mimo jiné ukazují, že i uprchlíci jsou postupně ve velké míře zdrojem pracovní síly v cílových zemích.

 

EVROPA DNES A V MINULOSTI

Uprchlická krize v loňském roce byla sice nečekaně intenzivní, a i proto nebylo jednoduché najít rychlé řešení, avšak v minulosti už evropské státy čelily podobným počtům uprchlíků, se kterými si s většími či menšími problémy poradily. Jak uvádí detailní analýza dostupná na www.faktus.info, v roce 1992 v době rozpadu Jugoslávie zažádalo v EU o azyl 672 000 lidí. Unie však tehdy měla pouze 15 členů. Pokud by se navíc přičetly žádosti i v dalších třinácti dnes členských zemích, tedy včetně například Švédska (84 000 žádostí), Rakouska (25 000 žádostí), číslo by se blížilo k loňskému milionu.

V 90. letech přicházelo do dnešních členských zemí EU několik set tisíc uprchlíků ročně. Trend pokračoval ještě na počátku nového tisíciletí (424 tisíc žádostí v roce 2001), v dalších letech se pohybovaly počty mezi 200 až 300 tisíci. Výrazně začaly opět narůstat od roku 2013 (431 000) na 626 000 v roce 2014.

Jak uvádí například ekonomická analýza společnosti Cyrrus (www.cyrrus.cz), pokud se podíváme dále do minulosti, můžeme současnou situaci srovnávat s poválečným transferem milionů lidí hlavně z Německa a Polska. Na počátku 70. let se vrátil z bývalých kolonií zhruba milion lidí do Francie a do Portugalska (600 tisíc lidí) a částečně také do Velké Británie a Belgie. Počet cizinců ve Španělsku se mezi lety 2000–2010 zvýšil o 4 miliony (tedy na trojnásobek). Ve Velké Británii se zvýšil počet obyvatel jiných zemí po rozšíření EU o milion. V roce 1992 300 tisíc Albánců přesídlilo do Řecka a Itálie, kosovská válka v letech 1998–1999 vysídlila několik stovek tisíc lidí nejen do okolních zemí, ale i do Německa, Švýcarska, Velké Británie i Rakouska. Přestože tyto vlny vždy vyvolávaly obavy, neznamenaly rozvrat ani pracovních trhů, ani hostitelských společností.

 

NELEGÁNÍ A NEVZDĚLANÍ?

Vyspělými státy rovněž rezonuje strach z tzv. nelegálních migrantů, tedy lépe řečeno cizinců bez platných dokumentů. Skutečností je, že podle analýz z projektu Clandestino (www.icmpd.org) je jejich počet celosvětově odhadován na cca 50 milionů, tedy jen cca 0,7 procenta populace. Zdaleka nejvíce jich pobývá v USA – cca 12 milionů, tedy 15 % všech cizinců. V EU je jejich počet odhadován jen na 0,38–0,77 % populace, tedy několik milionů.

Je rovněž mylné se domnívat, že hlavním zdrojem nelegální migrace jsou žadatelé o azyl – nejvíce „nelegálů“ původně přichází legálními cestami, ale zůstanou i po vypršení povolení k pobytu. To platí samozřejmě i pro ČR, kde se odhady migrantů v nelegálním postavení dramaticky liší od několika tisíc (zachycených ročně policií) až po několik desítek tisíc.

Statistiky rovněž vyvrací tradovaný omyl, že migrují především chudí, nevzdělaní lidé. Podle studie OECD z roku 2015 měli imigranti v průměru vyšší úroveň vzdělání než cílové evropské země. Například 21 % syrských uprchlíků do Německa v letech 2013–2014 mělo vysokoškolský titul. To je podobné číslo jako u obyvatel Německa (23 %), které je ale z celoevropského pohledu nadprůměrné. Celkově se od roku 1980 do 2010 zdvojnásobil podíl vysokoškolsky vzdělaných imigrantů přicházejících do rozvinutých zemí na přibližně 40 %, zatímco bez alespoň středoškolského vzdělání byla pouze třetina.

Pro mnohé může být překvapivý i fakt, že polovinu světových migrantů, kteří jsou aktuálně vnímáni především jako bezpečnostní hrozba, tvoří podle statistik IOM ženy.

Facebook Slovo 21

KH18 letak1

Vítejte v ČR - adaptačně integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

logo vitejte 2018 500

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Akreditované kurzy pro veřejnou správu

Nevíte si rady v komunikaci s cizinci či Romy?

Nabízíme 2 akreditované kurzy pro zaměstnance státní správy a samosprávy - kurz Romové a instituce a kurz Mezikulturní kompetence. Oba kurzy mají platnou akreditaci od Ministerstva práce a sociálních věcí. 

Více informací najdete na stránce projektu.

akreditovane kurzy uvodni

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

bulletin cover 2 2018

Vybíráme z Bulletinu Slovo

human-2944064 1920

Populace Česka i Evropy roste díky imigraci

„Populace Česka i Evropy roste díky imigraci“, říká demograf Tomáš Sobotka z rakouského demografického centra, který přednášel na letošní letní škole migrace. Na přelomu srpna a září se uskutečnil již devátý ročník letní školy migračních studií, kterou organizuje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) společně s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy.

 

Slovo 21, z. s.
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
IČ 69343951

 

www.slovo21.cz
www.khamoro.cz
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

facebook icon 325x325   youtube logo

khamoro zaverecna zprava

 

O nás

Slovo 21 z.s. je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Naše práce by se dala rozdělit do dvou hlavních větví – aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku a ty, které se zaměřují na cizince ze třetích států.

Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro - ostatně ten je dodnes nejznámějším projektem Slova 21. Asi nejznámějším cizineckým integračním projektem je neformální setkávání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle, bulletin Slovo pro cizince a o cizincích a projekt Víjejte v ČR. 

Slovo 21 je od počátku organizací, která chce přispět k budování multikulturní společnosti a především k lepšímu soužití kultur nejen v Česku, ale i v Evropě. Slovo 21 neposkytuje sociální služby jako takové. Naší filozofií je aktivovat Romy i cizince a naučit je, jak vybojovat a prosadit svá lidská práva. Zároveň se snažíme bourat zakořeněné předsudky, které lidem jen komplikují život. Bojujeme proti rasismu a xenofobii, snažíme se ochraňovat lidská práva a rozvíjet jejich dodržování a zlepšujeme mediální obraz menšin.

Who are we?

Slovo 21 NGO is a non-governmental non-profit organization, which was established in the year 1999. We have Czechs, Roma and members from various continents working for us. Our work can be divided into two main branches - activities to support the Roma, and activities focusing on foreigners.

Since the beginning, we are an organization which aims at building a multicultural society and mainly at a better coexistence of cultures not only in the Czech Republic, but in Europe in general. Our organization does not offer social services as such. Our philosophy is to activate the Roma and foreigners and to teach them how to fight and stand up for their human rights. Our goal is also to destroy the deeply rooted prejudices, which tend to complicate the lives of many.