Aktuality

„Málokdy se v životě vzdávám,“ svěřila se mladá Mongolka

Suvderdene Grusová vychovává s českým manželem dvě děti. Když před deseti lety přicestovala do České republiky, netušila, jakou těžkou životní zkoušku jí život přinese. „V Mongolsku jsem studovala vysokou školu. Moje teta v té době podnikala v České republice. Zařídila mi pracovní vízum, tak jsem si říkala, že bych tu mohla zkusit štěstí.

Ve Znojmě jsem působila jako šička. Byly to ovšem pouhé dva měsíce, protože pak tato firma zkrachovala. Teta se rozhodla vrátit domů, a tak jsem tady zůstala úplně sama. Neuměla jsem česky, nikoho zde neznala, neměla práci a ani kde bydlet. Nevěděla jsem, jak a s jakými úřady komunikovat. Bylo to hodně těžké období,“ přiznala Suvderdene Grusová.

Myšlenky na návrat

„Občas jsem měla myšlenky na návrat, ale chtěla jsem zjistit, jestli v této náročné zkoušce obstojím. Kdybych se vrátila zpět do Mongolska, okolí by tento krok vnímalo jako neúspěch. A tak jsem si řekla, že když to zvládli jiní, dokážu to také. Málokdy se v životě vzdávám. Kdybych to tehdy udělala, asi bych si to stejně potom vyčítala. Samozřejmě jsem se hodně bála, aby všechno dobře dopadlo, ale naštěstí mi spousta lidí pomohla,“ zavzpomínala mladá Mongolka.

„Okamžitě jsem si musela najít nové zaměstnání. V Brně jsem prodávala ve vietnamském obchodě a snažila se sama učit česky. Potom jsem se stala barmankou. V této profesi jsem musela hodně komunikovat, díky tomu jsem se výrazně zlepšila v jazyce. Poté jsem potkala svého budoucího muže, který v té době v Brně studoval vysokou školu. Dnes už jsme devět let manželé,“ svěřila se Suvderdene Grusová.

Pomohly sociální sítě

A jak se mladý pár dostal na východ Čech? „Díky sociálním sítím. Na nich jsem se seznámila s holčinou, co žila v Hradci Králové, a její manžel pracoval v pardubickém Foxconnu. Z Brna jsme se nejprve přestěhovali do Orlických hor. Tady jsem prožila i mateřskou dovolenou. Při ní jsem si v Hradci Králové udělala kadeřnický kurz. Když přišla nabídka, abychom sem šli bydlet, protože tu manželovi nabízeli práci, neváhali jsme. Měla jsem radost, že budu víc na blízku i mé nejlepší kamarádce. Už při mateřské jsem poslala pár životopisů a kývla na spolupráci s Centrem na podporu integrace cizinců. Začala jsem pracovat jako tlumočnice, pak jsem působila v intervenčním centru a poté jako tlumočnice ve Foxconnu. Nyní dělám v Pardubicích pro jinou společnost. Dojíždění mi nevadí, práce mě baví. Mám ráda lidi a jsem tu moc spokojená,“ vyjádřila se sympatická Mongolka, která si prý v Česku velmi rychle zvykla. Stejně tak prý neviděla problém ani v soužití s českým manželem: „Máme spolu dvě krásné děti. Těm vždy klademe na srdce, že mají ctít obě kultury. Nejsou s tím žádné komplikace. I moje rodina v Mongolsku manžela okamžitě přijala za svého,“ zdůraznila.

Nový, lepší život

„České republice jsem nesmírně vděčná za to, že mi umožnila žít nový, lepší život. V Mongolsku už mám jen otce a bratra. Jezdím za nimi každé dva roky. Jedna sestra bydlí v Pardubicích a druhá ve Švédsku, nejstarší bratr pak v Koreji. Jsme spolu v denním kontaktu, voláme si a píšeme,“ usmívala se Suvderdene Grusová.

„V Česku mi chybí snad jedině možnost setkávat se s širší rodinou. V Mongolsku to je běžné, kdežto tady se to děje většinou pouze při pohřbech. A to mi přijde strašná škoda,“ divila se Mongolka, jež si užívala možnost přiblížit kulturu své rodné země při oslavách Nového lunárního kalendářního roku. „Je to svátek, na který se v Mongolsku nejvíc těšíme. Navštěvují se celé rodiny, připravují tradiční jídla a mladí uctívají ty dříve narozené. Dveře jsou v tu dobu otevřené pro kohokoliv,“ shrnula.

Mnoho českých přátel

„Máme mnoho českých přátel. V tuto dobu je zveme k nám. Řada z nich je hodně zvědavá, jak oslava lunárního Nového roku vypadá. Těší mě, když si pochvalují naše tradiční mongolská jídla. Chutnají jim asi stejně jako mě ta česká, i přestože jsou tučná a těžká. Češi mají podobně jako Mongolové rádi maso. A já miluji třeba chlupaté knedlíky, špenát a vepřové výpečky,“ dodala s úsměvem na rtech.

Text: Tomáš Dvořák

Foto: soukromí archiv

Facebook Slovo 21

Vítejte v ČR - adaptačně-integrační kurzy

Víme, že začít žít v nové zemi není vždy snadné. Adaptačně integrační kurzy jsou pro migranty užitečným prvním krokem pro život v nové zemi. Cizinci, kteří do České republiky přicestovali a plánují tu dlouhodobě žít, dostanou na kurzech nespočet praktických informací o fungování české společnosti.

Snmek obrazovky 2016-04-21 v16.41.30

Více informací o kurzech najdete na www.vitejtevcr.cz

Akreditované kurzy pro veřejnou správu

Nevíte si rady v komunikaci s cizinci či Romy?

Nabízíme 2 akreditované kurzy pro zaměstnance státní správy a samosprávy - kurz Romové a instituce a kurz Mezikulturní kompetence. Oba kurzy mají platnou akreditaci od Ministerstva práce a sociálních věcí. 

Více informací najdete na stránce projektu.

akreditovane kurzy uvodni

Bulletin Slovo - zajímavé články a rozhovory na aktuální témata

02 17 web

Rodinka-2017-web-700x991px web

Vybíráme z Bulletinu Slovo

02 17 web smallAKTUÁLNÍ ODPOVĚĎ NA VĚČNÉ MIGRAČNÍ TÉMA

Integrace jako výzva – kreativní přístupy jako odpověď je název konference, kterou letos uspořádalo Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty. Místo nezáživných administrativních formulací, které se více nebo méně léta opakují – občas i do slova opisují –, se účastníci pokusili jinak uchopit společný život ve městech a místech, kde žijí, bydlí a pracují spolu příslušníci většiny a menšin.
Naše adresa:
Štěpánská 1
120 00 Praha 2
Spojení:
Telefon: 222 511 434, 222 522 070, 222 518 554
Telefon/fax: 222 520 037

O nás

Zapsaný spolek Slovo 21 je nevládní nezisková organizace, která začala působit v Praze roku 1999. Vznik organizace je spjat především s počátky Světového romského festivalu Khamoro, který je dodnes jedním z největších projektů organizace. Slovo 21 se ale neorientuje jen na aktivity, které se snaží celkově zlepšit postavení Romů v Česku. Zabývá se také cizineckými integračními projekty. Asi nejznámějším je neformální setkání českých a migrantských rodin Rodina Odvedle.