Když se paní Ye Traoré v devadesátých letech rozhodla začít v Praze podnikat s africkým zbožím, nápad působil jako výstřel do tmy. Dnes má společnost African Culture and Art stálou klientelu a nabídku produktů od koření po módu. Touha nabídnout práci africkým umělcům se setkala s rostoucí zvědavostí českých zákazníků. Ti i díky jednomu obchodu pomalu zjišťují, že se nemusíme bát jinakosti.
Z výlohy obchodu v Kamenické ulici lákají kolemjdoucí nejrůznější produkty, syté barvy a pestrobarevné vzory. Dveře nám odemyká paní Bekessová, která se stará o chod prodejny. Vzpomíná, že už je to více než sedm let, co zde pracuje za pokladnou. Rozhlížíme se po prostorných místnostech plných kusů oblečení, šperků a sošek. Když obchod v devadesátých letech začínal na pár metrech čtverečních v Náprstkově muzeu, stěží mohla Ye Traoré tušit, jaká budoucnost její podnikatelský projekt čeká.
„Věděla jsem, že v Africe vznikají úžasné věci a spousta umělců nemá možnost dostat zboží do světa.” Komentuje majitelka obchodu rozhodnutí začít podnikat. Vzpomíná na dobu, kdy těsně po revoluci studovala v Praze vysokou školu. „Bylo pro mě důležité, aby lidi tady měli možnost poznat africké věci. V devadesátých letech o Africe nevěděl nikdo nic. Sama jsem dostávala dotazy, který mi přišly až nemožné.” Ye Traoré se podařilo spojit touhu nabídnout férové ohodnocení pro africké umělce s potřebou nabourat stereotypy u nás. „Tak jsem zabila, jak se říká, dvě mouchy jednou ranou.” směje se.
Stereotypy o Africe má možnost sledovat i paní Bekessová, která je v prvním kontaktu s lidmi přicházejícími do prodejny. „Napadá mě, že lidi často hledají slona se zvednutým chobotem, nebo se koukají na koše na prádlo a začnou se bavit o tom, jestli v nich jsou kobry.” Bekessová dodává, že máme stále omezené přístupy ke zdrojům informací, které by zaryté představy aktualizovaly. „Pořád vnímáme Afriku jako jeden celek, a přitom to tak vůbec není. Je tam obrovská diverzifikace, řekla bych, že často o poznání větší než v Evropě.”Dnes do prodejny zavítají jak náhodní kolemjdoucí, tak stálá klientela, která přichází pravidelně. Vrací se pro šperky, dárky pro přátele, nebo si v africkém stylu zařizuje byt. Bekessová přiznává, že lidé dnes někdy chodí i pro amulety. Páry snažící se o potomstvo například přicházejí pro panenky plodnosti. „Vzpomínám si na několik případů, kdy se mi vrátili říct, že panenka zafungovala.”
„Lidé se té barevné jinakosti někdy stále ještě bojí.” dodává Bekessová. „Ale jakmile si něco vyzkouší, najednou není tak nepředstavitelné vzít si na sebe něco jiného. Uvědomí si, že se mohou odlišit.” V podobném duchu odmítnutí strachu z jinakosti se nesla i pozitivní slova Ye Traoré: „Je potřeba nabízet odlišné věci. Nezůstat na bázi stereotypu. Ten kdo se odváží přijít s něčím jiným, bude možná příjemně překvapený.”
Autorka: Sára Procházková
Článek vznikl v rámci projektu Nejsme si cizí, který je spolufinancován Evropskou unií.
