Již tento listopad vychází kniha spisovatele syrského původu Marwana Alsolaimana Čeština od nevidím do nevidím. Marwan je hudebník, básník, učitel českého jazyka a inženýr vystudovaný na ČVUT. Jeho kniha citlivým způsobem mluví o vlastní zkušenosti s těžkostmi při pronikání do nové kultury. Humor, se kterým popisuje nepochopitelnost českých zvyklostí, ukazuje čtenářům jak se zasmát sám nad sebou. Skrze jazykové hříčky v textech zkoumá, co všechno o nás prozradí slovní obraty, které máme zažrané pod kůží.
Odkud se vzal prvotní nápad vydat vaše texty knižně?
Nic nebylo úmyslně. Nikdy jsem neplánoval něco takového. Náhodou jsem učil na jedné škole na Praze 6 arabštinu. Během vánočních dnů tam chtěli udělat večírek pro studenty a ředitelka se mě zeptala, jestli nemůžu uspořádat něco kulturního. Napadlo mě vysvětlovat některé české výrazy jako například Jak slepý k houslím přišel nebo Španělská vesnice a tak dále. Tak jsem si sedl ke stolu a začal jsem psát. Slovní spojení, kterým jsem začal, bylo Ty vole. A vysvětloval jsem to humorným způsobem. Před vánočním večírkem jsem stihl udělat tři takové výrazy, a když jsem to tam četl, tak oni se úplně zbláznili smíchy. Tak to začalo. A pak se to postupně stupňovalo až do této podoby dneska.
Těšíte se na křest knihy?
Určitě se těším, protože tam bude strašně moc kamarádů, kteří mi hodně pomohli. Jak čeští kamarádi tak vůbec všichni kamarádi, kteří mi pomáhali, abych lépe pochopil ty výrazy. Těším se, protože předpokládám, že tam všichni budou a bude to taková velká radost. Křest knížky proběhne 23. listopadu letošního roku samozřejmě. V divadle D21 na Praze 2 v ulici Záhřebská. Je to do schodů nahoru, to vám říkám předem. Je tam asi dvacet schodů nahoru, tak si musíte dávat pozor. Přijďte se podívat. Bude tam hezky. Bude tam hudba, čtení humor a samozřejmě jídlo.
Máte pocit, že jste i díky knize lépe pochopil tu pomyslnou českou náturu, kterou se snažíte vystihnout?
No tak určitě mi kniha pomohla k pochopení české povahy. Ale to nestačí, to je jenom jeden element, přes který se seznamujete s českou společností a s českým myšlením.
Vy jste se v české republice etabloval jako hudebník. Své texty jste od začátku formou recitace sdílel s publikem během koncertních vystoupení. Byl pro vás tento kontakt s publikem důležitý?
Ono to začalo všechno naplno, když jsme dělali s Františkem Kostlánem jeden dlouhodobý pořad, který se jmenoval Kruh kolem ohně. To se odehrávalo jednou měsíčně a zvali jsme tam kamarády, muzikanty, básníky a tak dále. A právě tam jsem začal recitovat tyhle výrazy. Nechci říct, že jsem to zkoušel. Ne, ono to tak přišlo samo. František chtěl, abych to četl publiku. A mělo to velké ohlasy.
Takže jste si všiml, že to publikum baví?
Baví, moc. A některé výrazy jsem opakoval možná padesátkrát a pořád je tam stejný ohlas, nepochopitelně. (smích)
Lucie Němečková o Vás v předmluvě knihy napsala: „Nahlíží mladistvým nezatíženým pohledem na samozřejmosti života jako na zázrak.“ Lehkost, se kterou vnímáte věci kolem sebe, je v knize velmi přítomná. Kde tuto lehkost nacházíte?
Děkuji moc za to. Možná je to tím, že nic neplánuji. Všechno přichází samo ze všech stran. Ať je to kultura, práce nebo výuka. Já nevím, jestli příští měsíc v šest hodin budu mít to stejné nastavení, abych třeba hrál. Někdy se musí, chápu, že organizační záležitosti vyžadují nějaké plány. Ale já sám se sebou opravdu nic neplánuji. Když něco přichází samo, nechám se tím vynášet a v ten moment vzniká inspirace. Jestli mám radu, myslím si, že je to nekomplikovat si život. Některé věci v životě stejně jdou i bez nás. Jestli budete protestovat nebo nebudete, tak stejně tato záležitost půjde dál. Být takový prostý, to je všechno co můžu radit.
Kromě toho že píšete, jste také hudebník. Ale vystudoval jste ČVUT. Čím se cítíte být nejvíce?
Já se na to dívám jako na jednu věc, na toto všechno, protože je to v těsném spojení. Fyzika nebo statika, hudba, astronomie, jazyk, všechno to jsou vibrace a já bych nepreferoval jednu věc na úkor druhé. Když to všechno funguje spolu, tak já se tady cítím doma. Nemůžu dělat jen jednu věc celý život. Nemůžu jenom hrát nebo psát nebo učit. Ten zázrak je v tom, že když všechno jde současně, mám z toho radost a je to plus pro všechny záležitosti.
Vydání knížky finančně podpořil Magistrát hlavního města Prahy.
