Jak se cítí uprchlíci, kteří třeba kvůli válce museli opustit svou rodnou zem? Co všechno musí překonat? A jak moc složité pro ně může být život v úplně cizí krajině – bez příbuzných, kamarádů, oblíbených učitelů? Přesně o tom mluvíme s žáky a studenty na školách v různých regionech Česka. Jen v listopadu se do workshopů zapojilo zhruba 160 teenagerů z Prahy a Pardubic.
Vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi. Přesně to jsou hlavní cíle vzdělávacího projektu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) „Hello Czech Republic“, v rámci něhož organizace Slovo 21 nově pořádá na školách besedy o uprchlictví. Reaguje tím především na situaci v českých školách, do kterých po válce na Ukrajině nastoupily desítky tisíc ukrajinských uprchlíků. Jejich začleňování do kolektivu ale není ve všech směrech vždy ideální.
„Zdejší mládež bohužel nemá k uprchlíkům obecně příliš pozitivní vztah. Na školách se navíc o tématech jako migrace, integrace cizinců nebo uprchlictví moc nemluví. A právě proto jezdíme po školách a nenásilnou formou teenagerům přibližujeme osudy uprchlíků. Aby se dokázali vcítit do jejich složité situace,“ vysvětluje koordinátorka projektu Amra Mešić.
DVOJITÁ RADOST – SPOKOJENÍ ŽÁCI I UČITELÉ
V listopadu se do projektu zapojily dvě školy – jedna z Prahy, druhá z Pardubic. Na každé z nich připravilo Slovo 21 tři workshopy. „Celkem se tak na obou školách zúčastnilo besed 160 žáků a studentů. Jsme za to moc rádi, je to důležité téma. Chceme předcházet případům diskriminace a šikany ukrajinských uprchlíků. Vytvořit co nejpříznivější prostředí mezi českou mládeží tak, aby byla připravená přijmout ukrajinské děti mezi sebe,“ doplňuje Mešić.
„V současné chvíli, kdy je naše společnost spíše rozdělována, cítíme potřebu hledat cesty k sobě, cesty vedoucí k porozumění a empatii. Bohužel jak mezi žáky, tak i mezi učiteli se často setkáváme s předsudky vůči cizincům,“ říká školní metodička.
S besedami jsou podle obou škol spokojení jak žáci, tak učitelé: „Velkou pochvalu si zasloužily lektorky, které pohotově reagovaly na vzniklé situace, citlivě přizpůsobily program stávající skupině žáků i atmosféře ve třídě. Velmi dobře působilo i to, že nepředávaly hotové názory, které by si žáci měli odnést, ale uváděly konkrétní čísla, na jejichž základě si mohli žáci poupravit mnohdy nepodložené názory na situaci kolem uprchlíků,“ říká Mgr. Kateřina Bakulová, metodička prevence Střední průmyslové školy chemické v Pardubicích. Dalších osm workshopů čeká školu v prosinci.
ŠKOLA: CÍTÍME POTŘEBU HLEDAT CESTY K SOBĚ
Do pardubické školy chodí i několik cizinců, témata kolem uprchlictví a migrace proto vedení školy vnímá jako víc než důležitá. „V současné chvíli, kdy je naše společnost spíše rozdělována, cítíme potřebu hledat cesty k sobě, cesty vedoucí k porozumění a empatii. Bohužel jak mezi žáky, tak i mezi učiteli se často setkáváme s předsudky vůči cizincům, které se stále opakují, až jsou přijímány jako fakta,“ dodává školní metodička Bakulová. Věří, že právě takové besedy můžou žákům otevřít oči.
V to doufá i Mgr. Lenka Hanyšová, metodička Základní školy Písnická v Praze 12, která se do projektu zapojila také. „Žáci se zapojovali a program hodnotili pozitivně. Určitě na ně velmi zapůsobila stimulační hra a více mohli přemýšlet nad tématem jinakosti a lépe se vcítit do dané nelehké situace.“ V besedách na školách plánuje Slovo 21 pokračovat i v roce 2024.
