Lektorka a expertka Veronika Slavíková spolupracuje na integračních a dalších projektech pro spolek Slovo 21 již přes deset let. Nyní má na starosti projekt Posílení interkulturních kompetencí pracovníků OAMP a dalších pracovníků veřejné správy, samosprávy a institucí. Zní to možná složitě, ale kdo zavítá na její školení, zjistí, že v dnešním úmorném světě informačních lavin ze všech stran i často příliš chladných úředních postupů jde hlavně o vytváření vlídného prostředí, kde se klíčové informace předávají formou přátelského dialogu a neformální zábavy.
Jak jste se k tomuto projektu dostala?
Tématem migrace a integrace cizinců se aktivně zabývám již od studia na vysoké škole. Od roku 2011 v této oblasti také vystupuji jako lektorka. Právě díky předchozí praxi jsem v setrvalém kontaktu s organizací Slovo 21, která se na mne obrátila i s nabídkou zapojení se právě do projektu Posílení. Ihned mě to zaujalo, neboť své letité zkušenosti získané spoluprací s cizinci mohu v tomto konceptu velmi dobře využít a současně získávám od účastníků pohled „z druhé strany“. Tedy od pracovníků úřadů, s nimiž se cizinci při řešení svých záležitostí setkávají.
Jak probíhala školení Posílení v předešlých letech?
Pokud se ohlížím zpět, každé školení, kterého jsem se účastnila, byla v určitém ohledu unikátní. I když se konala na stejném místě pro stejnou cílovou skupinu, tak účastníci se vždy velmi lišili. A právě oni – jejich aktivní přístup a „spolutvoření“ obsahu kurzu – je to, co kurz Posílení dělá takovým, jaký je. Unikátním setkáním odborníků nad tématem interkultury, kdy máme všichni možnost jeden druhého obohatit o svůj pohled. Nemusíme je mít samosebou totožné. Ale s respektem přistupujeme nejen jeden k druhému, ale i k možným odlišným názorům na problematiku integrace cizinců obecně.
A se Slovem 21 se spolupracuje jak? Když jste s ním v setrvalém kontaktu…
(smích) Ano, s organizací spolupracuji již přes deset let a za tu dobu jsem se podílela na realizaci různých projektů. Převážně však byly zaměřeny na cizince: např. na ty, kteří se rozhodli v ČR usadit a potřebují informace o tom, jak to tady chodí, na cizince-azylanty, kteří hledají v naší zemi útočiště před riziky, jež je (i jejich rodiny) ohrožovaly v jejich domovské zemi. Válka, diktátorský, nesvobodný režim a podobné tragédie.
Liší se nějak zásadně stávající podoba školení od těch minulých?
Stejně jako svět kolem nás i podoba školení v rámci projektu Posílení se v průběhu let měnila. Stále více se snažíme naslouchat účastníkům a vycházet vstříc jejich potřebám, a ne jim jen otrocky předávat hory informací. Kurzy jsou aktuálně pořádány ve velmi uvolněné atmosféře, která vybízí k reflektování jejich práce a pozor – hlavně i k relaxaci. Jsme velmi rádi, že právě i oddech od pracovního vytížení a existenčních tlaků je součástí školení, které jim nabízíme (smích).
V čem si myslíte, že jsou tato školení největším přínosem?
Trochu rebelsky bych řekla, že školení nabízí prostor zastavit se, přemýšlet i odpočívat, což je dle mého názoru v dnešní šílené době velmi potřeba a současně na to obvykle nezbývá žádný čas. Na těchto kurzech se setkávají pracovníci různých pracovišť, mohou si vyměňovat profesní zkušenosti v neformálním prostředí, získat osobní kontakt na kolegu, s nímž mohou v budoucnu řešit pracovní záležitosti. Vstřícné prostředí je základem k tomu, aby z něj účastník odcházel v pozitivní náladě, posilněn a lidsky obohacen, a nikoli umořen tíhou dalších povinností, poznatků a pracovních postupů.
Máte pocit, že bude tento typ školení pro úředníky zajímavý i třeba za další dva roky?
Jak jsem již říkala – všechno se stále mění, tedy i obsah tohoto kurzu. Věřím však tomu, že velmi pružně reagujeme na všechny změny a přizpůsobujeme obsah kurzu tak, aby byl nejen aktuální co do informací, ale reflektoval i měnící se potřeby účastníků. Takže se domnívám, že kurz bude aktuální nejen za dva roky, ale třeba i za deset let. Protože pomoc uprchlíkům – obecně cizincům donuceným opustit kvůli válečným a jiným neovlivnitelným katastrofám svůj domov – bude potřebná vždycky, na tom stojí a padá každá solidární a kulturně i společensky vyspělá občanská společnost.
