Od začátku konfliktu na Ukrajině se věnujeme nejenom přímé pomoci uprchlíkům, ale společně s výzkumníky z Přírodovědecké fakulty UK zjišťujeme, jaký vlastně je pro válečné utečence život v Česku. Druhý běh výzkumu jsme představili na veřejné prezentaci, která proběhla 17. června na Staroměstské radnici v Praze. Záštitu nad akcí převzala náměstkyně primátora hlavního města Prahy Ing. Alexandra Udženija.
Na akci, jež se konala Sále architektů, se sešlo mnoho osob napříč neziskovým sektorem a státní správou a samosprávou. Konkrétně se jednalo o zástupce Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věci, Správy uprchlických zařízení, Českého statistického úřadu či radnic Prahy 3, 4, a 13 a Magistrátu hlavního města Prahy. Dále přišli zástupci organizací UNICEF, IOM, WHO, Romodrom, Diakonie ČCE, ADRA, Charita či Eduzměna. V neposlední řadě nechyběli ani reprezentanti Ukrajinské ambasády. Úvodní slova se zhostila ředitelka Slova 21 Jelena Siladžić a Barbara Colzi z UNHCR.
Pro připomenutí, o jaký výzkum se přesně jedná?
Provedli jej Josef Novotný, Anna Levková a Dušan Drbohlav z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK společně se Slovem 21, které stojí za organizací a sběrem dat. Ten proběhl ve dvou kolech. V roce 2022 se podařilo úspěšně sesbírat data od 1 037ukrajinských uprchlíků, přičemž tato první vlna byla financována Ministerstvem vnitra ČR. V roce 2023 pak proběhl další sběr dat, již za pomoci zdrojů UNHCR, kdy bylo z původního vzorku znovu vyzpovídáno 129 respondentů s cílem zjistit, jak se jejich životy proměnily rok od příjezdu do Čech. Navíc byly odpovědi získány i od dalších 221 uprchlíků a výzkum byl doplněn i o jeho kvalitativní část.
Jaká zajímavá zjištění během prezentace v sále rezonovala?
Tím prvním byla integrace válečných utečenců do české společnosti, konkrétně na trh práce. Všichni nejspíše předpokládáme, že pro úspěšnou integraci je nutné naučit se dobře česky. Zároveň tušíme, že s délkou pobytu ukrajinských uprchlíků v Česku se budou zvyšovat jejich jazykové kompetence v češtině, což by mělo integraci postupně ulehčovat. Co nám ale výzkum překvapivě ukázal, je fakt, že samotná vysoká znalost jazyka bohužel nestačí k nalezení odpovídajícího zaměstnání. K tomu je dle závěrů třeba „omezit i jiné podstatné bariéry (např. platové a jiné nerovnosti, uznání kvalifikace či nedostatek kontextuálně relevantních zkušeností“ (Novotný, Levková, Drbohlav 2024).
Dalším diskutovaným tématem byl vývoj postojů k návratu na Ukrajinu. Právě díky dvoukolovému šetření v letech 2022 a 2023 máme totiž množnost sledovat, jak se proměňovaly preference uprchlíků k návratu domů. Data v tomto ohledu ukazují, že zatím co v prvním kole šetření v roce 2022 plánovalo návrat 75 % respondentů, ve druhém kole o rok později to bylo už jen 50 %.
Doufáme, že představená zjištění přinesou užitečné poznatky, a současně aktivně pracujeme na možnostech pokračování v dalším sběru dat.
Oficiální tisková zpráva k prezentaci výzkumu k přečtení zde.
Kompletní výzkumná zpráva „Váleční uprchlíci z Ukrajiny v Česku (2022–2023): situace a subjektivní postoje“ k přečtení zde.
