Začátkem ledna se v Praze odehrálo setkání literárního klubu Paramisara, který sdružuje romské spisovatelky a spisovatele. Klub je součástí snahy Slova 21 o podporu rozkvětu romského jazyka a původní tvorby autorů, kteří zde dostávají možnost sbírat inspiraci stejně jako užitečné dovednosti. V rámci lednového setkání probíraly spisovatelky plány do nového roku, mezi nimiž je i nově připravovaná kniha.
Zasedací místnost v kanceláři Slova 21 dýchá v lednovém sobotním ránu přívětivou atmosférou. Stoly se plní talíři s chlebíčky. Vzduch voní kávou, kterou si první, pomalu se trousící příchozí, rozlévají do bílých hrnků. S každou novou tváří, která se objeví ve vstupních dveřích, propukne vlna vítání. Řada objetí a radostných pozdravů pokřikovaných přes stůl značí nadšení z dnešního setkání. Chvíli to trvá, než se všichni usadí a započne probírání oficiálního programu. Musí před tím utichnout poslední pozdravy a rychlé vyřizování novinek.
„Pro mě je to skvělý tím, že se prostě sejdeme, tak jako dneska. A z toho dostane člověk takovou energii a chuť psát dál.“ zhodnotí později radost ze společně stráveného času spisovatelka Ilona Ferková. „Třeba dneska, kolik zaznělo námětů. Je to inspirace pro psaní. A taky se rády vidíme.“ usmívá se.
Setkání klubu Paramisara se od bujarého úvodu pomalu posunulo k oficiálnímu programu. Začínají se jeden po druhém postupně procházet plány a projekty na nový kalendářní rok, ve kterém, zdá se, nebude nouze o nápady.
Podpora romských autorek a autorů je důležitým krokem ve snaze o rozvíjejí romského jazyka. Slovo 21 si klade za cíl nabídnout pomocnou ruku tam, kde talentovaným romským spisovatelkám a spisovatelům chybí podpora k plnohodnotnému tvůrčímu rozvoji. Umožňuje jim sdílet své práce a zkušenosti v kolektivu, stejně jako čerpat inspiraci od zavedených tvůrců.
„Líbí se mi, že můžeme psát ve svém mateřském jazyce. Protože ten jazyk se částečně vytrácí a aby se obnovil, je třeba pořád psát a vzdělávat se.“ doplňuje tuto tezi dnes přítomná Eva Kropiwnická.
Setkání, jako je to dnešní, pomáhají uspořádat plány do budoucna a zkoordinovat spisovatelky v plánovaných projektech.
Romistka působící na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy Markéta Hajská otevírá hlavní bod dnešního programu - nově plánovanou knihu. Je tu dnes v roli editorky připravované publikace. Kolem stolu panuje atmosféra pozorného očekávání. Poslední vydaná sbírka Fameľija nadevše (2024) v patnácti povídkách mapovala otázky rodinných radostí i strastí. Ta, jejíž plánování dnes tak pozorně očekáváme, se vrací k tématu ve veřejném prostoru dlouho opomíjenému - nuceným sterilizacím, kterými si bez informovaného souhlasu prošly tisíce romských žen. Všechny z dnes přítomných spisovatelek hned odhodlaně přikyvují v odpovědi na dotaz, zda se chtějí na přípravě knihy podílet.
„Já jsem se hned ze začátku rozhodla, že toho chci být součástí, protože se to týká taky případu v mé rodině. Je potřeba postavit se k tomu tak, aby se co nejširší veřejnost dozvěděla, jaké nepráví se v těch letech na romských ženách uskutečňovalo bez jejich vědomí.“ Ubezpečuje mne o svém rozhodnutí jedna z přítomných autorek Květoslava Podhradská.
„Chceme vytvořit takový dokument o emocích.“ upřesňuje Markéta editorský záměr. „V povídkách budou zpracovány reálné příběhy, ve kterých se budeme snažit zachytit svět těchto žen autenticky, bez odchylek od pravdy. Zajímá nás intimita jejich niterního prožitku.“ shrnuje představy o povaze knihy. Spisovatelky postupně přichází s vlastními nápady, komentují, zda znají ženu, jejíž příběh by rády použily. Realita podobných případů z nejbližšího okolí jakoby se dotýkala každé z nich. „Mělo by se to vyprávět, protože ty ženy byly hodně poškozené. Tehdy se mohly cítit bezbranné a s časem i ponížené. To si myslím já, že to bylo takové ponížení.“ doplňuje pocity ohledně záměru zpracovávat téma nucených sterilizací Eva Kropiwnická.
Setkání se pomalu chýlí k závěru, před společným odchodem na oběd ještě každá z žen dostává prostor ke sdílení svých současných rozpracovaných projektů a nápadů. Sdílí s ostatními své tvůrčí inspirace i bloky. Mluví o dohodách s vydavatelstvími i o tématech, kterými se zrovna zabývají.
„Slovo 21 zajistilo všem členkám odbornou pomoc.“ dodává s úsměvem Eva Danišová. „A připravovaná kniha? Mnoho z nás, romských žen, s tím tématem má zkušenost. Teď jsme dostaly možnost o tom mluvit. A nějak napravit tu křivdu.“
